Včera večer jsem naprosto spontánně a nečekaně vyrazila se společensky znemožnit. A vyrazila jsem na sraz ze střední. Věděla jsem, že se drby šíří rychle. A jak mému těhotenství ještě před pár měsíci někteří říkali - neštěstí, jistě všechny potěšilo. Konečně bylo o čem mluvit a koho pomlouvat. Ano, ze třídy jsem první budoucí maminka, ale ne poslední. K mému úžasu otěhotněla i holka, hodně dajná holka, se kterou se k smrti nenávidíme. To je až k neuvěření, že člověk dokáže nenávidět někoho, kdo pro něj dřív znamenal hodně. Ale možná o to je to snažší a nenávist silnější. A tu zradu to ještě více umocňuje.
Celou půlhodinovou cestu na sraz jsem si v hlavě přemítala všechny varianty, jak to bude probíhat. Čekala jsem jenom to nejhorší. Čekala jsem jenom urážky, nadávky, závist. O co větší bylo mé překvapení, když mě všichni, až na ty dvě holky s obrovskou radostí (i když někdy jenom hranou) vítali a objímali se se mnou. Totálně mi to vyrazilo dech a neměla jsem slov. Skutečně. Samozřejmě, že všichni věděli o tom, že jsem těhotná, a kdo ne, tak si toho určitě všiml, moje břicho začíná být nepřehlédnutelné:-).
Čau,tak se těš a nevšímej si co kdo říká.Či tě živý,dávaj ti prachy?Ne tak se na ně můžeš.