Leden 2010

Velryba na suchu

28. ledna 2010 v 22:40 Novinky
Tak takhle vypadáme ve 26. týdnu těhotenství. Porod je stále daleko, i když by mi už odlehčil můj náklad. Malá kope jako o život. Včera jsem ležela v posteli vedle mamky a sledovaly jsme její končetiny v podobě malých bouliček na břiše. Vypadá to, že se chystá brzy k útěku:-). Zatím tam má ještě docela dost místa na pohyb, ale už brzy budu mít více klidu bez kopání, které by mě budilo ze spaní. Taky jsem zase o něco přibrala a zjistila, že nemám co na sebe. Takže jsem se vydala na nákup tepláků:-). Alespoň budu moct mezi lidi. Dneska jsem se zase přehrabovala v mámině skříni s velkou nadějí, že najdu něco, co je jí velké a mě dobré. Zkoušela jsem si hory oblečení, ale nejvíce se mi líbilo pruhované růžovo-šedé sportovní triko. Natáhla jsem ho na sebe a šla se zhodnotit u zrcadla. A jak tak na sebe koukám, nestačím se divit, jak velké už mám břicho. Vždyť s takovým balónem už se rodí a mě zbývá ještě skoro čtvrt roku? Jejda, asi se za chvíli fakt jenom povalím... :-)
Přihlásila jsem se i do výzkumu Brněnské univerzity, zkoumající pocity těhotných ve třetím trimestru a pocity po porodu. Vyplnila jsem dlouze dlouhý dotazník o tom, jak se cítím a hned je mi líp, že jsem k něčemu potřebná!
Ale řeknu vám, těhotenství je přece jen jedna z nejkrásnějších věcí!

Trochu nuda

17. ledna 2010 v 14:32 Novinky
Do včerejška o tom, že jsem těhotná vědělo jen málo lidí, kterým jsem to řekla a pak to málo, co mě potkalo. Tak jsem se vyfotila a fotku dala na facebook, do hodiny se mi to hromadilo komentáři, od lidí, kteří mi to přejí, ale do teď o tom vůbec nevěděli. Takže už mi nikdo nemůže vyčíst, že jsem mu to neřekla, a copak je moje povinnost při pozitivním těhotenském testu hned vytáčet čísla všech lidí v seznamu a říkat jim: "Halóóó, za devět měsíců budu mít dítě."? Řekla jsem to lidem, kterým jsem to říct chtěla, a ostatní jsou mi přece ukradení, ne? Stejně jsem čekala bouřlivější reakce lidí, kteří mi to nepřejí a reakce těch zlých, kteří pořád musí kolem šířit jenom to negativní. A nic. Možná, že jsem to udělala jenom proto, abych se mohla bavit omezeností a zlobou lidí. Ale výsledek je vlastně jiný. Pozitivní. Měla bych už přestat být tak zlá ze zlého okolí.
Jinak stále jsme odříznutí od světa. Do města se dostanu leda tak autem, pěšky je to o život. Týden jsem nevystrčila paty z baráku, přes sníh nemám odvahu jít. Vzhledem k tomu, že jedné mojí těhotné skoro-známé na nemocenské doktor zrušil vycházky, protože spadla na náledí. Abych taky o ně náhodou nepřišla. Radši budu koukat jen na svět venku za oknem. Tak si tak každý den sedím u počítače a koukám z tátovy pracovny na ulici. Velmi frekventovanou ulici. Při vysokém provozu i 3 lidi za hodinu. Dvě auta za den. Trochu nuda, ale co se dá dělat.

Krokodýlí mobil

13. ledna 2010 v 19:57 Novinky
Dneska jsem se po dlouhé době vydala na obhlídku obchodů s první zastávkou na poště, abych si mohla vyzvednout nemocenskou, která mi včera konečně přišla. Vlastně co to kecám, první zastávka byla v Kauflandu na záchodě, ale ta není tak podstatná:-).
Takže jsem už nešla s jistou představou nákupu, jako obvykle, ale jen tak se fláknout a zabít čas. Jako první byl další nákup oblečků pro miminko, ne, že bych jich neměla už tak dost, ale nemám jich dost fakt pěkných, většina je už po dvou, třech i více dětech, vím, že těm miminkám o to tak nejde, ale když to jsou tak krásné věcičky, že jsem neodolala. Hlavně tomu růžovému kabátku za 35,-Kč. No, nekupte to:-). Mě ty výhodné nákupy jednou zabijou:-). Když jsem vycházela z obchodu, málem jsem políbila klouzavý chodník a jen tak tak jsem se udržela na nohou. Fuj. Těsně.
Pak jsem se jen tak šla kouknout do mobilového T-mobile obchodu. S Nokií 3410 už pár let jsem výrazně nemoderní a k smíchu okolí, i když mi holka věrně sloužila dlouho, máme spolu až na pár úletů z její strany docela dobrý vztah, ale bylo na čase jít dál.
Kromě mě, paní prodavačky, která čistila uťapkané výlohy a kupy mobilů tam nebyl nikdo jiný, takže jsem měla pěkně klídek na prohlížení. Oproti minulému týdnu, kdy jsem tam byla se ségrou, už výlohy nebyly tak vybrakované a bylo z čeho vybírat. Minulý týden tam zůstalo jen málo mobilů za normálnější ceny, většina z nich byla nad pět tisíc, což já si rozhodně dovolit nemůžu. Řekla jsem si, že do toho vrazím do dvou tisíc. Moje požadavky? Foťák (na kvalitě fotek mi až tak nezáleží), přehrávání mp3, možnost paměťové karty, nejlíp, aby byla karta rovnou k mobilu, ale to nebyla podmínka, taky jsem doufala, že by mohl být na dvě simkarty, což se teď docela rozmohlo a měj by mít přijatelnou cenu. Mým požadavkům nakonec vyhovoval ten, který mě zaujal na první pohled - Aligator D730. Jen k němu nebyla paměťovka, takže jsem investovala ještě 250,- Kč do dvou gigovky mikro sd a tím pádem jsem jen lehce překročila mou hranici dvou tisíc.
A celý den si s ním hraju, zkouším co umí a ani za nic nedokážu hodbu, co jsem natáhla na paměťovku dostat do toho přehrávače mp3:-).

Záblesk z minulosti

12. ledna 2010 v 10:21 Novinky
Míváte někdy pocit, že i když se něco stalo vám, že se to vlastně ani nestalo? Nebo, že se to stalo úplně jinak, než jak si to pamatujete? A uvažujete, která verze je vlastně ta správná?
Nedávno jsem si vzpomněla na něco, co už jsem snad dávno chtěla zapomenout. Na něco starého ve mě. Na něco, co jsem dřív prožívala. Na něco, co ve skutečnosti bylo přesně tak, jak to vypadalo. Jen v mých vzpomínkách jsem si to upravila podle sebe. Jak jsem tehdy veřejně prohlašovala, že to já bych nikdy nic takového neudělala. Já bych se k tomu nikdy nesnížila. A aniž bych si to uvědomila, i já jsem byla na tom asi tak moc špatně, že jsem se k tomu snížila hned několikrát. Moje minulost je hnusná. A když jsem si uvědomila, jak to vlastně ve skutečnosti bylo, v mých očích byla ještě horší. A já, co ze sebe dělala tu lepší, mi nestojí už ani za to, abych se litovala. Jen na to zase zapomenout... Někdy je lepší něco nevědět, nebo si myslet, že to bylo vlastně jinak...

Bude byteček?

11. ledna 2010 v 20:02 Novinky
Tak to zatím s novým bytečkem mimo tohle město vypadá slibně. Právě jsem té paní volala a slíbila, že se do týdne ozve. Takže budu čekat co a jak. 2+1 za 7000,- včetně inkasa, to je zázrak! Sice téměř na samotě u lesa, ale to je docela fajn, ne? To jsem přece vždycky chtěla. Teď jenom po mateřské sehnat práci a všechno bude fajn, ne? Těším se, až budeme mít s přítelem a malou svoje bydlení, ale zároveň se toho docela bojím. Ale uvidíme, jak to celé dopadne. Výhoda je, že je to přes kamarádku, mám to brát jako protekci při dalším výběrovém řízení:-D?

Pošta přišla

8. ledna 2010 v 12:21 Novinky
Jak jsem si myslela, předevčírem dorazila pětatřicetikilová rostoucí postýlka. Celý balík, kromě dřevěné části jsem rozbalila a zkoumala povlečení, mantinel a polštářek s peřinkou. Bohužel mi nedodali prostěradlo, takže jsem to konečně dneska reklamovala. Jinak jsem s postýlkou spokojená:-). O pár hodin později mi došel osmikilový balík z Prahy. Paní z internetu mi posílala oblečení na holčičku. Čekala jsem, že toho bude hodně, ale tak hodně jsem toho zase nečekala. Rozhodně ne osm kilo:-). Takže jsem si k tomu s kamarádkou sedla a hodinu jsme všechno přebíraly a kochaly se těma malinkýma věcičkama. Ona už má pětiletého kluka, takže mi radila co a jak a všechno komentovala. Tudíž mám pořád ještě plnou hlavu jejích dobrých rad:-). A už mám tak celkově tolik věcí pro malou nakoupených a sehnaných, že se asi brzo budu muset odstěhovat ze svého pokoje u rodičů, protože většinu místa zabírají věci pro miminko. Už by to chtělo se konečně odstěhovat. Byt stále hledáme. V nějaké pěkné a klidné lokalitě. Bohužel to u nás není tak jednoduché. Hlavně zmizet z města.
Všimli jste si, co se to děje venku? První dva tři dny to sněžení a chumelení bylo krásné a děsně zimní, ale teď už mě to nebaví! Nemůžu jít ani ven, není chvílema vidět na krok. Fuj!

Nedospělá

5. ledna 2010 v 20:27 Novinky
Je mi nějak smutno. Takhle jsem si život neplánovala. Vlastně takhle mi ho nikdo neplánoval. Všichni si mysleli, že úspěšně odmaturuju (což se teda stalo) a po maturitě nastoupím na nějakou pořádnou vysokou školu. A čím víc s tím všichni počítali, tím víc to štvalo mě a pubertálně jsem se tomu vzepřela. A v okamžiku, kdy jsem si začala říkat, která škola asi pro mě bude nejlepší, jsem otěhotněla. A pořád se ještě cítím docela trapně před lidmi, kteří jsou nad mým osudem zoufalí. Ale já to dítě vlastně chtěla, tak v čem je teda problém? Bojím se, že po mateřské už studovat nebudu chtít. Tak zoufale moc jsem chtěla brzy dospět a osamostatnit se, až jsem toho docílila ZASE takhle hloupě. Tak co mě ještě čeká? Už jsem připravená na všechno...

Zima za okny

5. ledna 2010 v 11:31 Novinky
Že by konečně přišla zima? Když se podívám, jak venku nepřetržitě chumelí a zvyšuje se sněhová pokrývka, vůbec se mi tam nechce. Naštěstí nikam nemusím. Spíš naopak. Musím čekat, až mi dorazí domů jeden malý měkký balíček s oblečením pro moji holčičku a pak jeden o dost větší a o dost těžší - nádherná rostoucí postýlka. Takže se stejně nemůžu z domu ani hnout, aby mi to náhodou neuteklo:-). Tak si alespoň pouštím Klenot Vypsané Fixy a hlavou mi lítá stovka vzpomínek na tohle léto s přítelem. Napřed se mi stáhl žaludek kvůli vzpomínkám, které bych raději neměla, ale teď už mi to tolik nevadí. Proč pořád musím dělat něco, čeho v budoucnu pak lituju?
Taky je to letos druhá zima, kterou netrávím na horách na snowboardu. Loni jsem měla z předloňského řádění na skokáncích v háji záda, letos se záda sice taky ozývají, ale nemůžu letos z jiného důvodu.
Taky už začínám být docela dost unavená. Pořád bych spala, zato malá je nějaká čilá a každou chvíli cítím nožku nebo ručku nebo šimrání hlavičkou:-). Ze začátku jsem z těch pohybů byla trochu nervózní, teď už si s ní povídám. A ona poslouchá. Miluju jí. Nejvíce ze všeho na světě. Je to neuvěřitelné, jak je to všechno silné. Poznám, když se jí něco nelíbí i když se jí to líbí. Povídám si s ní. Pouštím jí pohádky. Hladím ji... A už se hrozně moc těším, až ji budu držet v náručí...

Silvestr 2009

2. ledna 2010 v 15:47 Novinky
Na Silvestra jsem měla za úkol hlídat rodičům dům i moji sestru a její mejdan. Pozvala si kupu kámošů, z těch patnácti lidí bylo nad 18 jenom mě, mému příteli, dvěma mým kamarádům a nějakému klukovi, co přijel autem. Ze začátku děti jenom seděly a koukaly na sebe, ale jakmile se začalo pít, začaly se i bavit. Já, přitel a dva mí kamarádi jsme měli svůj skoro nealko kroužek. Dovolila jsem si skleničku skvělého vína, které jsem si speciálně na tuhle akci koupila:-). Jakmile dva mí kamarádi odešli, sestra mi v podnapilém stavu oznámila, že není vhodné, abychom se bavili s jejími kamarády, takže jsme se odebrali ke mě do pokoje, na dvě hodiny si zdřímnout. Brzo mě probudila hrozná rána, jako když někdo propadne skleněnými dveřmi. Spánek skončil a nastalo hlídání dětí. Naštěstí se nic moc nestalo. Jen pár rozbitých skleniček, flaška a nos. Usedli jsme teda s přítelem do pracovny mého otce a pouštěli jsme hrůzu. Nikdo z přítomných neměl odvahu dělat moc velký bordel, když nás viděl dole. Okolo půlnoci mi už děti přestaly i vykat, příteli se vyhýbaly úplně.
O půlnoci, se skleničkou dětského šampaňského v ruce jsme se s přítelem odporně pohádali kvůli spoustě maličkostí a stresu z celé té šílené oslavy. Takže jsme si připíjeli až v jednu ráno, když jsme s hádkou skončili a usmířili jsme se. Ale já se z toho jen tak neoklepala a nepřešla to. Zůstalo to ve mě až doteď. Jak na nový rok, tak po celý rok? Doufám, že ne. Jinak se asi opravdu brzy rozejdeme. A já s ním chci být. Jenom nechci čekat, jestli někdy dospěje, nebo ne. Zbývá mi v to akorát doufat.
Jít spát jsem neměla odvahu, pořád přicházeli další děti, přibývalo opilých, poblitých a zoufalých. Uvařila jsem si kafe, začala jsem uklízet a tajně odnášet alkohol, abych se zabavila. Ne, že bych nebyla unavená, ale nemohla jsem je tady tak nechat. Sestra se každou chvíli plazila po jiném klukovi, až jsem se za ni styděla, takže jsem je tam raději nechala. Lepší to asi je nevidět a nevědět. Snad dospěje. V pět ráno mi začaly padat oči a rezignovala jsem. Většina návštěvníků se válela všude možně pod stolem, na gauči, ve vaně a na jiných místech. Takže já jsem se šla válet do postele s přítelem. Ještě párkrát jsem vylezla z pokoje, někoho seřvala, ať jde ztlumit hudbu, že chci spát, až se to nějak uklidnilo a já usla.
Takže takový byl můj letošní Silvestr. Koukám, že už jsem stará na takovou zábavu.