Je mi nějak smutno. Takhle jsem si život neplánovala. Vlastně takhle mi ho nikdo neplánoval. Všichni si mysleli, že úspěšně odmaturuju (což se teda stalo) a po maturitě nastoupím na nějakou pořádnou vysokou školu. A čím víc s tím všichni počítali, tím víc to štvalo mě a pubertálně jsem se tomu vzepřela. A v okamžiku, kdy jsem si začala říkat, která škola asi pro mě bude nejlepší, jsem otěhotněla. A pořád se ještě cítím docela trapně před lidmi, kteří jsou nad mým osudem zoufalí. Ale já to dítě vlastně chtěla, tak v čem je teda problém? Bojím se, že po mateřské už studovat nebudu chtít. Tak zoufale moc jsem chtěla brzy dospět a osamostatnit se, až jsem toho docílila ZASE takhle hloupě. Tak co mě ještě čeká? Už jsem připravená na všechno...
Komentáře
Ne všechno se děje podle přesně nalinkovaného plánu... Trapně se cítit nemusíš, když prcka chceš, jen kdyby bylo okolí trošku chápající, co? ![]()
Neboj, děti jsou super
Uvidíš, jak se ti do studia bude chtít potom. :) Jelikož dcerka byla zlobivější dítko, nebyl čas studovat dál. A ani se mi nechtělo, práce mě bavila víc než studium. :)
Ono to tak zvykne byť, že túžby sa vyplnia ale ináč ako sme chceli a v podstate nám skôr uškodia ako potešia. Ale držím ti palce aby sa ti darilo :) A hlavne držím palce aby sa drobec narodil zdravý a v poriadku, to je podsttané ;)
S pozdravom Sorbona Morna Rocco