Do včerejška o tom, že jsem těhotná vědělo jen málo lidí, kterým jsem to řekla a pak to málo, co mě potkalo. Tak jsem se vyfotila a fotku dala na facebook, do hodiny se mi to hromadilo komentáři, od lidí, kteří mi to přejí, ale do teď o tom vůbec nevěděli. Takže už mi nikdo nemůže vyčíst, že jsem mu to neřekla, a copak je moje povinnost při pozitivním těhotenském testu hned vytáčet čísla všech lidí v seznamu a říkat jim: "Halóóó, za devět měsíců budu mít dítě."? Řekla jsem to lidem, kterým jsem to říct chtěla, a ostatní jsou mi přece ukradení, ne? Stejně jsem čekala bouřlivější reakce lidí, kteří mi to nepřejí a reakce těch zlých, kteří pořád musí kolem šířit jenom to negativní. A nic. Možná, že jsem to udělala jenom proto, abych se mohla bavit omezeností a zlobou lidí. Ale výsledek je vlastně jiný. Pozitivní. Měla bych už přestat být tak zlá ze zlého okolí.
Jinak stále jsme odříznutí od světa. Do města se dostanu leda tak autem, pěšky je to o život. Týden jsem nevystrčila paty z baráku, přes sníh nemám odvahu jít. Vzhledem k tomu, že jedné mojí těhotné skoro-známé na nemocenské doktor zrušil vycházky, protože spadla na náledí. Abych taky o ně náhodou nepřišla. Radši budu koukat jen na svět venku za oknem. Tak si tak každý den sedím u počítače a koukám z tátovy pracovny na ulici. Velmi frekventovanou ulici. Při vysokém provozu i 3 lidi za hodinu. Dvě auta za den. Trochu nuda, ale co se dá dělat.
No a u nás ani trocha snehu a teplo jak na jar :( kam ten svet speje?