Že by konečně přišla zima? Když se podívám, jak venku nepřetržitě chumelí a zvyšuje se sněhová pokrývka, vůbec se mi tam nechce. Naštěstí nikam nemusím. Spíš naopak. Musím čekat, až mi dorazí domů jeden malý měkký balíček s oblečením pro moji holčičku a pak jeden o dost větší a o dost těžší - nádherná rostoucí postýlka. Takže se stejně nemůžu z domu ani hnout, aby mi to náhodou neuteklo:-). Tak si alespoň pouštím Klenot Vypsané Fixy a hlavou mi lítá stovka vzpomínek na tohle léto s přítelem. Napřed se mi stáhl žaludek kvůli vzpomínkám, které bych raději neměla, ale teď už mi to tolik nevadí. Proč pořád musím dělat něco, čeho v budoucnu pak lituju?
Taky je to letos druhá zima, kterou netrávím na horách na snowboardu. Loni jsem měla z předloňského řádění na skokáncích v háji záda, letos se záda sice taky ozývají, ale nemůžu letos z jiného důvodu.
Taky už začínám být docela dost unavená. Pořád bych spala, zato malá je nějaká čilá a každou chvíli cítím nožku nebo ručku nebo šimrání hlavičkou:-). Ze začátku jsem z těch pohybů byla trochu nervózní, teď už si s ní povídám. A ona poslouchá. Miluju jí. Nejvíce ze všeho na světě. Je to neuvěřitelné, jak je to všechno silné. Poznám, když se jí něco nelíbí i když se jí to líbí. Povídám si s ní. Pouštím jí pohádky. Hladím ji... A už se hrozně moc těším, až ji budu držet v náručí...
K holčičce gratuluji. Já chci být taky maminkou! Tak jsem alespoň maminkou mých milovaných zvířátek :)
A na balíček se těším společně s tebou. Už aby to bylo ! :)