Březen 2010

Jarní teploučko

21. března 2010 v 11:05 Novinky
Tak nám konečně končí zima. Dneska jsem lítala venku při úklidu na zahradě jenom v tričku. Haha, tomu teda říkám úklid. Mám pocit, že mi břicho denně vyroste o centimetr do prostoru přede mnou, takže už mám značný problém s jakýmkoliv pohybem. Takže jsem donutila ségru, aby sesbírala kelímky a odpadky ze zahrady, které k nám doletěly nebo které na nějakou dobu fungovaly jako hračky pro psa. A já seděla na lavičce a kochala jsem se sluníčkem. Už skutečně nikam nechodím. Už se jenom valím a ještě s velkými obtížemi. Taky jsem už v devátém měsíci. Karolínka kope jak zběsilá. Břicho je mi na obtíž, ale až ho mít nebudu, bude mi zase chybět. Tak, jak si na něj zvykám, si zase budu muset odvykat.
V pátek jsem se vydala s mým tátou na prohlídku porodního sálu, kde bych chtěla rodit. Říká se, že tady u nás je všechno blízko. Jakou ironií je, že nejbližší porodnice, která bude mít místo a otevřeno v době, kdy to budu potřebovat je až 50 minut cesty. Všichni v okolí jenom kroutí hlavou, proč jsem si nevybrala něco, co je blíž. Takže musím každému dlouze vysvětlovat, jak to celé je a že v té odporné nemocnici, která je blíž rodit nechci ani náhodou. Leda by mi nic jiného nezbývalo. A porodnice, kterou jsem si vybrala je naprosto božská. Úplně nová, milé sestřičky, pěkně zařízená... Pořád se mě lidi ptají, jestli se bojím porodu. Dokonce i v kurzu pro těhotné jsme strach z porodu probíraly. Nebojím se bolesti. Bojím se toho, že tam budu sama. A pak se taky bojím toho, že když začnu rodit, nebude v okolí nikdo, koho by to zajímalo a odvezl by mě do porodnice. Kdybych si zavolala sanitku, odveze mě tam, kam nechci. Tak daleko, kam bych chtěla mě doveze leda taxík. A přítel u toho zřejmě taky nebude. I když mi pořád slibuje, jak si to zařídí, aby se mnou mohl být. Houby. Sice se zlepšil a snaží se. Možná mu dochází, že bude táta. Nebo to zase jenom vidím přes ty moje růžové brýle?

Na pokraji sil

10. března 2010 v 11:03 Novinky
Tři týdny mám na starost celou domácnost. Uvařit, uklidit, postarat se o to, kde je ségra, s kým je a co dělá. Zkontrolovat, jestli se učí a chodí do školy. Že to vypadá jako naprostá pohoda? Začínám druhý týden a už nemůžu. Jsem naprosto zoufalá. Nikdo mi s ničím nepomůže. Ségra, pokud teda přijde občas domů, zavře se v pokoji a nevyleze kromě času na jídlo nikdy. Táta přijde akorát na jídlo, sedne si k počítači a pracuje. A večer se akorát zeptá, co bude k večeři. Jsem sice celý den doma, tudíž mám čas celý den pracovat. Ale já už fakt nemůžu. Jednou týdně zajdu na nákup, nakoupím všecho, co je třeba a do druhého dne mi to ségra nebo táta sní. Včera navíc přestal fungovat vysavač a táta jenom pokrčil rameny, že co s tím on má jako dělat. Ať si to opravím. Obdivuju mámu a zároveň už chápu, proč má žaludeční vředy, podezření na rakovinu z kterého se vyklubala nefunkční štítná žláza a proč je máma pořád tak zoufalá. Takhle to fakt normálně chodí?