Přála bych vám vidět, jak se o hodinu později, než bylo v plánu, "ženu" na třiceticentimetrových podpatcích do kopce a z kopce, před sebou tlačím kočár. Musela jsem být rozdhodně sexy, když jsem konečně dorazila na místo, uřícená, upocená a udýchaná. Malá samozřejmě sladce spinkala. No kdo ví, kdo byl více sexy. On přišel s igelitkou... V té igelitce měl svačinu. Hmm. Kde jen sehnat někoho víc... jak to říct, aby to neznělo snobsky a rozmazleně? Nebo je to normální a jen mě to nepřijde zrovna vhodné? Já vypadala samozřejmě dokonale, to si troufám tvrdit, protože jsem prošla před odchodem velmi přísnou kontrolou :D.
Ale, jak jste jistě pochopili, opět jsem nedala na první dojem a OPĚT to vypadá jako další propadák. Zatím to vypadá, že mám celkem funkční čidlo na sbírání informací o protějšku a dělení to na plusy a mínusy. Jen mám už roky porouchaný kabel, který vede ke zdravému rozumu. Jenže tohle nevypadá na žádného hajzlíka, na žádného negramotného idiota, vlastně na živočišný druh, který hážu do kategorie TRAGÉD. No vlastně něco jako já.
Btw. jestli to někoho zajímá, z té cesty mám ještě teď dokrvava odřené nohy a boty leží v koutě.